Leden 2013

Žlutozobý Silvestr 2012

9. ledna 2013 v 18:55 | Ritchi |  Postřehy z terénu
Někdo si z posledního dne v roce vůbec nic nedělá a proleží ho doma u telky, pracuje, nebo ho prostě stráví jako úplně normální den. Jsou také případy lidí, jenž na Silvestra dodržují nějakou tradici.
Tenista si jde naposled v roce s kamarádem zapinkat, myslivec jde naposled v roce "zakrmit", kulturista jde naposled potrápit železo atd., atd. Znám také případy, kdy si společně kamarádi, nebo rodina vyrazí na nějaký výlet či výšlap do přírody.
Já poslední den nějak neprožívám a soustředím se spíše na nucenou večerní akci v kruhu přátel. Není však vůbec na škodu, když je od rána hezké počasí a táhne to člověka ven. Při takovém počasí rozhodně nezahálím a rád s dalekohledem a foťákem vyrážím do přírody.


Podobně tomu bylo i vloni na Silvestra. Neměl jsem v plánu nikam jezdit, protože jsem (jak to u mě bývá zvykem) nechal všechno na poslední chvíli a musel nakoupit nějakou tu flašku či dobrotu, aby nám bylo večer dobře.
Tak by to nějak probíhalo, kdyby mi večer před S. nepřišla sms, která mi oznámila, že se na Věstonických nádržích pod Pálavou objevila u nás extravzácná potáplice žlutozobá...


Jelikož tento vodní pták byl na Moravě naposled pozorován 70 let zpátky a počasí hlásili solidní, nezbývalo nic jiného, než odložit nakupování chlastu na později a v 9 ráno jednatřicátého jsem s kamarádem stál na parkovišti u hráze dolní Věstonické nádrže.
Ve stejnou dobu, na stejném místě pobíhalo již několik podobných bláznů s dalekohledy a fototechnikou. Všichni měli úsměv na rtech, takže bylo jasné, že mýtická potáplice ještě nevzala roha, nebo ji nesundal nějaký přiopilý myslivec.


Občas se stane, že člověk v terénu nemá štěstí a nějaký vytoužený druh mu uletí či uteče, v lepším případě jej zahlédne na obrovskou dálku, takže s pozorování či focení moc radosti nemá. O to víc jsem byl nadšený, když naše milá potáplice lovila jen pár metrů od hráze a krásně jí do toho svítilo ranní sluníčko.


Potáplice žlutozobá (Gavia adamsii) je největší z řádu potáplic, žije na arktickém pobřeží Ruska a Severní Ameriky. V Evropě zimuje u mořského pobřeží Norska a jen zcela výjimečně se jednotliví ptáci objevují v západní Evropě. Jde o vodního ptáka, který se živí výhradně lovem ryb. Každý jeho výskyt ve střední Evropě považují odborníci za velmi výjimečný a jedinečný. Vysvětlují jej nezkušeností mladých ptáků, kteří mohou v době tahu zabloudit i mimo obvyklé zimoviště tohoto druhu. Potáplice žlutozobá je o málo větší než husa, dosahuje dálky 80 až 90 cm a váží 4 až 6 kilogramů. Dokáže se výborně potápět a to až do hloubky 10 metrů. Má výrazný světlý zobák, který obvykle drží šikmo vzhůru, čímž se liší od své příbuzné potáplice lední.


Potáplici jsme s Alešem (plus dalších 20-30 pozorovatelů) pozorovali asi hodinu, nacvakali několik dokumentačních snímků, pokecali s několika známými a jeli se podívat na další ptáky Nových Mlýnů.
Jak tomu bývá každou zimu, na nádržích nechyběli stovky/tisíce divokých hus, tisíce divokých kachen, do 10ti orlů mořských a také u nás zimující rybožravé kachny ze severu, jako je morčák velký, morčák bílý, hohol severní. Kolegové měli štěstí i na hoholku lední či turpany hnědé.



Cestou jsme se podél silnice pozorně dívali, zda nezahlédneme nejmenšího sokolovitého dravce dřemlíka tundrového, jenž se na našem území v zimě vyskytuje, ale tentorkát se nepodařilo.
Příjemnou třešničkou na dortu však byla krásná dospělá labuť zpěvná na řece Dyji, která se u nás rozhodla přezimovat ve společnosti několika našich labutí velkých.


Nezlobil bych se, kdyby se každý Silvestr vydařil, jako ten poslední...