Červen 2012

"Páteční brodění"

23. června 2012 v 16:05 | Ritchi |  Postřehy z terénu
Je pátek. Odpoledne přijíždím značně unaven z celého pracovního týdne, chvíli odpočívám, vybaluju se a přemýšlím, jak naložit s večerem.
Jistě už vím, že s mojí partou se dnes tradičně u piva nesejdem, proto balím moji skromnou výbavu a vyrážím do terénu.
V noci byla bouřka a celý den je čistý vzduch a slunečné počasí. Večer tomu také není jinak. Skáču tedy na kolo a jedu. Kousek za městem mají čápi bílí již druhým rokem hnízdo u statku na komíně. Na jejich místečko dlouho dopadají sluneční paprsky, proto je volím jako první zastávku.


Na místo dorážím po cyklostezce kolem 19 hodiny. Světlo je již hezky měkké a přesně tyhle večery v přírodě mám moc rád.
Kolem stezky se to v keřích hemží drobotinou. Zastavuju u rákosu, kde moc hezky zpívá rákosník zpěvný, po chvíli ho překřikuje pěnice hnědokřídlá, která se později ukazuje s housenkou v zobáku v hustém porostu u cesty, kde nejspíš krmí svoje potomstvo. Po náročném týdnu je tato nenápadná scenérie ideálním balzámem na nervy.
O kousek dál přijíždím k hnízdu čápů. Z hnízda trčí tři hlavičky mlaďochů. Letos je vidím poprvé a už jsou docela velcí. Asi padesát metrů od hnízda vidím v trávě pohyb. Za nedlouho se objevuje starý čáp s chomáčem něčeho v zobáku. To chytl nějakého hlodavce a sezobl ho i s trávou. Starý čáp udělá pár kroků ven z porostu a startuje k hnízdu. Obloukem mě obletuje a dosedá s úlovkem ke svým mlaďochům.


Mladí čápíci svého rodiče vítají hlasitým klapáním ještě černých zobáčků. Starý čáp pustí úlovek na hnízdo, protáhne se, zívne si a více nechává na apetitu mlaďochů.


Dělám pár snímků a jedu dál. Projíždím mokrým lesem a vyjíždím na rybnících.
První rybníčky mám v protisvětle a vodními ptáky se to jen hemží. Potápky malé stále sedí na hnízdech, objevuje se i rodinka potápek černokrkých a nad hlavou přeletují tři kvakoši noční jenž se ozývají charakteristickým "kvákáním".
U břehu skrytě loví u nás vzácná volavka vlasatá, kterou v letošním roce mám možnost pozorovat v ČR vůbec prvně. Na této lokalitě se drží už delší dobu, zřejmě se jí u nás zalíbilo...


Krom kvakošů a volavky vlasaté se ukazují také lovící volavky popelavé. Posedávají na trčících větvích z vody a nedělá jim problém ulovit vše co se pohne a vejde se jim do krku. Na jednom zahraničním webu fotografů divové přírody jsem si našel neuvěřitelné snímky právě těchto volavek s kořistí od zajíčků, obřích ryb až po drobné ptáky.
Holt "popelka" je ptákem stále hladovým...


Večerní atmosféru nehezky vyrušil náhlý výstřel z brokovnice od řeky. Raději nechci vědět, po čem někdo vystřelil, ale zrovna příjemný pocit to není. Vždy mám trochu strach abych náhodou také jednu neschytal...
Výstřel vyplašil všechny zvířata a ve vzduchu se objevuje spoustu letících siluet. Většinou se jedná o racky a volavky. Jedna volavka je však trošku "kratší" a určuju ji jako vzácného bukače velkého. Letos zatím moje druhé pozorování a každé setkání s tímto druhem je pro ornitologa potěšující vzácností.


Šoulám dál. Sluníčko je níž a níž a rákosiny dostávají nádherné zbarvení. Výstřel způsobil několikaminutový chaos a nad hlavou mi stále něco zmateně přeletuje. Jednou se dokonce objevuje přeletující potápka roháč, což je velmi vzácný letec. Spíše raději loví pod vodou rybky. A taky, že ano. Jeden z dalších rybníků hostí několik párů těchto rybožravých ptáků. Zrovna vyvádějí mladé ze svých mokrých hnízd.


Každou minutou večerní světlo slábne a atmosféra nabírá na síle. Vysoko letí hejna racků nocovat někam na jih, ozve se kukačka a zabuká bukáček, další ze vzácných brodivých ptáků a zároveň naše nejmenší volavka žijící skrytě v rákosí.


Aby nebylo brodivých málo, tak na nedalekém stromě nocuje bílá volavka a když už se chystám schovat fotoaparát, tak z lesa vyletí černý čáp.
Letí přímo na mě a je nasvícený oranžovým světlem zapadajícího slunce. Po tomhle krásném zakončení dnes definitivně balím a lesem jedu k domovu.


Takových večerů jsem na mojí oblíbené lokalitě zažil již několik a jsou to scenérie, na kterých si dosti ulítám. Jsem asi trochu romantik, ale neznám lepší vyčištění hlavy, než být sám v kouzelné přírodě...


Sysel a motýl

1. června 2012 v 21:04 | Ričí |  Samostatné druhy
Tahle dvojka v nadpise nenahrazuje muzikanty Bobra s Motýlem, ale jedná se o dva druhy s kterými jsem trávil čtvrteční odpoledne.
V týdnu jsem dostal zajímavý tip na lokalitu, nad kterou poletují dospělí jedinci krásného a také vzácného motýla, pestrokřídlece podražcového.
Tento druh, na který jsem zatím v životě neměl štěstí, se v ČR vyskytuje pouze lokálně na jižní Moravě.
Pestrokřídlec je navíc jednogenerační druh motýla, takže jeho dospělce můžeme pozorovat jen od dubna do června. V letošním roce na něj měl štěstí alespoň kamarád a tak nějak jsem se už na konci dubna smířil s tím, že si budu muset další roček počkat.
Uprostřed týdne jsem tedy dostal zajímavý tip na lokalitu s tím to krasavcem poblíž mého bydliště v Brně. Měl jsem ranní směnu, takže jsem neváhal a po práci vyrazil rovnou do terénu.
Počasí bylo ideální, pouze to kazil silnější vítr, který si s motýlkama zrovna netyká. Když jsem přišel na lokalitu, snažil jsem se tedy soustředit na prosluněná místa s květnatou vegetací v bezvětří, kde by se dobře poletovalo motýlům a mně dobře fotilo. Takových ideálních míst nebylo zrovna dostatek...
Jeden flek, hned na začátku lokality, mi přišel pro pestrokřídlce ideální - kvetoucí podražec křovištní v trsech byl tomu důkazem.
Na ono místo jsem se tedy soustředil nejvíce, ale během mého sledování jen občas proletěl nějaký běžnější druh malého motýlka.
Celou lokalitu jsem celou dokola prošel zoufale třikrát, ale po vzácném motýlovi ani stopa. Odchod z lokality jsem ještě zkusil naposled vzít přes hezké místečko na začátku a světe div se, podařilo se !
Mým kapesním dalekohledem jsem asi na dvacet metrů zaznamenal pohyb většího motýla. Podíval jsem se do protisvětla na květy rostlin a byl tam. Krasavec o něco menší než babočka. Pomalým letem přeletoval a moc nespěchal. Parádně mi ukázal svoji barevnou kresbu na křídlech.
Vše mělo jeden větší háček...Do terénu jsem přijel s téměř vybitým aparátem, takže jsem si snímky šetřil, co to šlo.
Pestrokřídlec navštívil ze dva květy, na chvíli mi zapózoval před objektivem a zmizel. Nadšení jsem si ani nestačil vychutnat a byl zase pryč.


Spokojený z úlovku jsem tedy zmizel. Cestu jsem vzal přes nedaleké sportovní letiště. Na tohle místo jsem se chtěl vydat již dávno. Důvodem je solidní populace ohroženého hlodavce sysla obecného.
Cestou k letišti na mě docela zblízka křičela křepelka něco o penězících, vítr se uklidnil a začínal příjemný večer.
Kolem letiště byl vysoký pohyb většinou sportujících lidí, ale nechyběl třeba pasák stáda koz, šofér vrtulníku (na ovládání), dívka na koni, parta cyklistů apod. Pak, že je v Brně nuda...:)
Při pohledu na posekanou travnatou plochu jsem byl mile překvapen. Sysel, kam se podíváš !
Sysel žije v koloniích, vyhrabává si podzemní nory (nory na zimní spánek jsou mnohem hlubší než nory sloužící pouze na úkryt). V koloniích si jeden ze syslů vždy vezme hlídku a upozorňuje na nebezpečí pískavými zvuky. Všichni sysli velmi rychle zmizí v norách, takže je velmi těžké je pozorovat.
Není to výhradně býložravec, ale převážnou část jeho stravy tvoří potrava rostlinná. Živí se semeny, zelenými částmi rostlin a kořínky. Výjimečně může konzumovat i malé bezobratlé živočichy. Přes zimu sysel hibernuje (délka zimního spánku závisí na vnější teplotě, stáří i pohlaví jedince). Sysel si na zimu udělá zásoby tuku, nikoliv obilí.
Je to původně stepní živočich. Můžeme ho spatřit v polích, nebo na travnatých plochách. Syslové dávají přednost lokalitám s nízkou trávou, kde mají dobrý výhled do okolí (z toho vyplývá jejich častý výskyt na golfových hřištích, nebo letištích).
Dříve to byl hojný škůdce, dnes se ale v české přírodě stává vzácností. Existují dvě teorie, proč se tak děje. První hovoří o úbytku přirozených ploch pro jeho výskyt, druhá teorie zastává myšlenku, že hranice výskytu druhů se přirozeně mění, a proto není nezvyklé, že zvířata dočasně nebo trvale zmizí.


Několik pisklounů vykukovalo hned u cesty, na okraji letiště. Nedalo mi to a s foťákem jsem si bez maskování lehl k noře jednoho syslíka. Po chvíli jsme si se zvědavým syslemasi z 5ti metrů čučeli z očí do očí, ale syslíkovi se celému ven z nory nechtělo.
Naštěstí jsem nedaleko narazil na jednoho Nebojsa, který chtěl být více venku, než se krčit v noře. Podařilo se mi přiblížit asi na 3 metry a udělat syslíkovi profilovku. Baterka foťáku stále ještě držela a mohl jsem si dobře pohrát s parametry snímku.
Po půl hodině ležení v trávě se mi spustila nějaká mrška alergie a z nosu to teklo jako o víkendu v pivnici. Zvedl jsem tudíž kotvy a za posledních slunečních paprsků spokojeně odcházel k domovu.
Den se hezky vydařil a pár snímečků také. Alergii jsem doma zahnal dobře vychlazeným starobahnem a tím skončil jeden z povedených květnových dnů.




Na závěr odkaz na základní informace o pestrokřídlci :