Duben 2010

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)

26. dubna 2010 v 19:40 | Lorenzo Lamaz |  Samostatné druhy
Běžne se v civilizovaném prostředí setkáváme s lidově známým "kominíčkem", tedy rehkem domácím, který se u nás hojně vyskytuje. Kamenná města totiž domácímu rehkovi dostatečně nahrazují skalnaté prostředí původního vysokohorského domova. Někteří rehci domácí začínají u nás dokonce i zimovat.

Málokdo však ví, že nám známý kominíček má u nás ještě jednoho blízce příbuzného a to rehka zahradního.
Narozdíl od černošedého samečka rehka domácího je sameček rehka zahradního pestře zbarvený a patří k našim nejkrásnějším pěvcům. Samičky obou rehků jsou si podobné.
U nás hnízdí rehek zahradní sice pravidelně, ale dosti řídce. Jeho rozšíření pokrývá celé naše území od nížin až vysoko do hor, zpravidla až k horní hranici lesa. Obývá listnaté a smíšené lesy i prosvětlené bory, remízky nebo aleje, nevyhýbá se však ani blízkosti člověka. Hnízdí také v parcích a zahradách. V lidských sídlištích ale není nikdy tak početný jako rehek domácí. Hnízdo zakládá nejraději ve stromových dutinách, zahnízdí však i v různých děrách budov a často použije vyvěšenou hnízdní budku.

Jelikož je jeho zimoviště až v daleké africe, přilétá k nám až ve druhé polovině dubna.
Potravu rehka zahradního tvoří různý hmyz, pavouci, červi a drobní měkkýši, v létě a na podzim i bobule a měkké plody rostlin.
V celé Evropě, od Skandinávie až po Středomoří, došlo zhruba v průběhu 70. až 90. let 20. století k prudkému snižování početnosti.
V současnosti se však zdá, že se pokles zastavil a početní stavy se zotavují.
V okolí mého bydliště jsou rehci zahradní poměrně hojví v teplomilné doubravě. V mém bydlišti jsem se však s rehkem zahradním setkal jen párkrát.
Prvně to bylo, když vyváděli své mladé z vykotlaného kůlu za zahradou. Po vyvedení jsem je na tomto hnízdišti už nikdy nepozoval.
Vloni, když jsem byl u své babičky, která bydlí v rohovém domě na okraji lesa, jsem slyšel mě neznámý zpěv.
Zpěv to byl výrazný a melodický. Až po chvíli jsem si k mému překvapení všiml, že u sousedů na střeše zpívá krásně vybarvený sameček rehka zahradního.
Okraj lesa s přilehlými zahradami rehkům vyhovoval a jeho písnička byla slyšel po celé jaro. Utichla asi až při hnízdění, které snad dopadlo dobře.
Při letošní dlouhé zimě jsem si na rehky zahradní vzpomněl a byl jsem zvědavý, zdali se na nové hnízdiště letos vrátí.

V minulém týdnu, když jsem byl u babičky na dvoře kontrolovat nově pověšené budky, tak jsem po chvlíli uslyšel rehkovu veselou písničku. Jeho přítomnost mě moc potěšila a na druhý den jsem se rozhodl, že za ním přijedu i s dalekohledem a fotoaparátem.
Po krátké provokaci nahrávkou se sameček objevil na okapu, pod kterým v minulosti hnízdil lejsek šedý nebo kominíčci a za chvíli si vyzpěvoval z mohutného ořechu na dvoře.
Na moment se dokonce objevila i jeho samička a poté sameček posedával kousek ode mě na plotu a z plotu sletoval sbírat potravu na trávník.

K mému překvapení se později sameček několikrát podíval i do nově pověšené budky.
V těchto dnes se sameček rehka zahradního stále drží v okolí našeho dvora a vypadá to, že i letos si někde se samičkou vyberou místo k hnízdění.
Hnízdo bych chtěl letos najít a doufám, že hnízdění dopadne opět úspěšně.

Všechny fotografie jsou pořízený digitálním kompaktem přes stativový dalekohled (digiscoping).


Odpoledne s modráčkem

6. dubna 2010 v 21:51 | Ritchi |  Samostatné druhy
Jak je uvedeno v hlavním titulku, dnešní slunečné a větrné odpoledne jsem strávil s modráčkem.
Někdo by určitě raději trávil odpoledne s modráčkem tekutým, jako je například Modrý Portugal, ale já jsem měl to štěstí a zcela náhodou jsem narazil na modráčka z ptačí říše.
Slavík modráček je menší a vzácnější příbuzný našeho mistrného zpěváka, slavíka obecného.
Zpívat dokonale jako slavík obecný nedokáže, zato krásné zbarvení ve kterém k nám na jaře přilétá, by mu mohl obecný slavík závidět.
Dnes, v odpoledních hodinách jsem se na kole vyrazil podívat po čejkách, kousek za město.
Sluníčko svítilo, obloha byla téměř vymetená, jen silnější vítr kazil pocit ideálního počasí.
Jak tomu bývá v odpoledních hodinách, ptáci moc aktivní nebyli a zarazil mě až zajímavý, mně neznámý zpěv z rákosiny, kousek od polní cesty.
Ve zpěvu jsem nejprve poznal hlas rákosníka, ale poté zpěvák začal opakovat jednu sloku, napodobil sýkoru a mě napadl slavík modráček.
Modráčka jsem na chvíli zastihl už minulý týden u nás na rybnících a uvědomil jsem si, že u této rákosinky bych si ho mohl mnohem lápe prohlédnout.
Odparkoval jsem proto můj bicykl, vytáhl dalekohled s foťákem a zkoušel jsem se k tajemnému hlasu od prostřed rákosinky přiblížit.
Po chvíli jsem opravdu nízko nad zemí pozoroval krásně vybarveného, zpívajícího samečka slavíka modráčka!
Modráček se nebojácně ozýval jen několik metrů ode mě a já si ho mohl najít stativovým dalekohledem a kochat se jeho krásou.
Při zpěvu se mu parádně zvětšovala bílá skvrna uprostřed modrého hrdla, ohraničeného oranžovým a bílým lemem.
Občas se také při zpěvu vynesl nad rákosinu a třepotavým letem se vždy zpátky snesl dolů do porostu. Tato podívaná se několikrát opakovala.
Při důkladném prohlížení jsem si všiml, že má na levé nožce stříbrný kroužek. Zajímalo by mě, komu a kde se podařilo tohoto zpěváčka okroužkovat.
Modráček si při zpěvu později začal dělat i přestávky na občersvtení. Vždy seskočil ze stábla na zem a při občasném pobíhání sbíral potravu. Tímto chováním mě připomněl například červenku, která patří do stejné čeledi - Drozdovitých.
Čas ubýhal a ani jsem si neuvědomil, že jsem modráčka s nadšením pozoroval téměř tři hodiny.
Nad hlavou mi za tu dobu kroužil čáp černý na kterého dělal vzdušné manévry luňák červený s kání lesní, protahoval orlovec říční, husy velké a kousek ode mě o sobě dávali vědět bramborníčci černohlaví.
Z nenápadné mokřinky jsem zvedl také tři lindušky luční, přeletovali konipasi bílí a nakonec se objevili i čejky, které byly původně mým cílem.
Kdyby se takhle vydařilo každé opoledne strávené v terénu, vůbec bych se nezlobil...


Na závěr přikládám video. Bohužel kvůli větru jde špatně slyšet modráčkův zpěv.


Jarní kvítí

5. dubna 2010 v 17:37 | Ritchi |  Postřehy z terénu
Botanika není moje silná stránka, ale jako milovník přírody jsi v terénu "zeleného" všímám také.
Každé jaro se chodím na svá oblíbená místa kochat prvním vykveteným podbělem lékařským, do žluta zabarvenou step květy hlaváčku jarního nebo fialovým koniklecem, který nacházím začátkem dubna na prohřáté stráni.

podběl lékařský

včelka

květ hlaváčku jarního

hlaváček jarní

orsej jarní

koniklec velkokvětý