Únor 2010

Jaro?

21. února 2010 v 1:15 | Ritchi |  Postřehy z terénu
Po několika po sobě jdoucích dnech, kdy se výrazně oteplilo a roztálo velké množství sněhu, jsem dnes cítil ve vzduchu takovou předjarní atmosféru...
Na této atmosféře mají určitě také podíl zpívající drozdi brávníci a ostatní drobní pěvci, kteří se stále drží mezi domy u krmítek.
Na webu se také objevilo od ornitologů první pozorování poslíčků jara jako jsou např. špačci a skřivani.
Určitě se zima ještě nevzdává, ale myslím si, že jaro už pomaloučku otevírá vrátka...




Krutá zima

14. února 2010 v 20:48 | Ritchi |  Postřehy z terénu
Ještě včera jsem ve článku psal, že není co psát aktuálního o ptácích.
Po dnešku je tomu ovšem jinak.
Po více jak týdnu jsem dnes vyrazil směr Mutěnické rybníky.
Při poslední návštěvě této lokality (6.2) se mi poštěstilo letos už podruhé pozorovat přeletujícího bukače velkého.
Pozorování tohoto vzácného ptáka, který se u nás na soustavě rybníků pokouší zimovat, mě pokaždé potěší a zlepší mně náladu.
Dnes, po příchodu na místo, u kterého jsem bukače naposled pozoroval mě však čekal šok.
Na břehu nezamrzlého náhonu, kousek od cesty, jsem si všiml uhynulého ptáka, který byl hnědě zbarvený.
Celkem ve mně hrklo, protože jsem si uvědomil, že se nejspíš jedná o zmiňovaného bukače a proto jsem neváhal a vyrazil k tělu.
Bohužel, moje myšlenka byla pravdivá a uhynulý pták byl opravdu bukač velký.
Hlavu měl ve vodě, proto jsem ho vytáhl celého na břeh a důkladně si ho prohlédl a nafotil.
Byl hodně vyhublý a podle vzhledu nebyl dlouho mrtvý.
Nejspíš doplatil stejně jako káňata, volavky popelavé a možná i ledňáčci na velmi špatnou nabídku potravy v této pro zvěř kruté zimě.
Nález uhynulého jedince mého oblíbeného druhu mě hodně zamrzel a z terénu jsem se dnes vrátil výjímečně ve špatné náladě.
Zima si vybírá svou daň, proto mně letošní zimu nejspíš skončila šance pozorovat bukače, který spestřoval svým výskytem jalovou zimní atmosféru Mutěnických rybníků.
Doufám tedy, že se s příchodem jara vrátí i tento zajímavý druh.







Při zpáteční cestě mně ještě hezky zapózoval ve své dutině puštík obecný.


Zima ve fotografii

13. února 2010 v 19:34 | Ritchi |  Postřehy z terénu
Jelikož můj blog není jen o ptácích, o kterých stejně nemám poslední dobu co psát, vybral jsem několik fotek z letošní zimy.
Zima je sama o sobě takové smutné období, ale když občas vyjde sluníčko, krajina hned chytne veselejší náladu a člověku je lépe.
Mám raději teplé období, ale i mrazivý slunečný den má své kouzlo.










Zima

4. února 2010 v 21:41 | Ritchi |  Postřehy z terénu
V minulých článcích jsem věnoval pozornost hlavně pěvcům stahujícím se za potravou mezi domy.
Nejsou to však jen pěvci, kteří se stahují mezi obydlí.
Kvůli letošní zimě, kdy teploty často klesají i pod 10 stupňů celsia a sněhová pokrývka je už nějaký ten pátek, jsem všiml neobvyklého chování u některých zvířat.
Zajíc nám chodí za činžák na klásky kukuřice, které jsme mu nachystali, poštolka přilétá a nejspíš i zkouší lovit pěvce u krmítek, kalousy ušaté vcelku pravidelně vídám po setmění jak poletují v ulicích pod osvětlením a také nejspíš zkouší lovit mezi domy.
Dnes mě nejvíce překvapil ťuhýk šedý, který seděl v koruně vysokého topolu za mateřskou školkou a vyhlížel svou kořist.
Určitě nejen těmto druhům toho v nynějších extrémních podmínkách moc nezbývá a musí se stěhovat za potravou i do takových míst, která jim nejsou přirozená.


Krmítko z krytu

2. února 2010 v 12:22 | Ritchi |  Postřehy z terénu
Tentokrát jsem si zajel za ptáky mimo domov.
Vlastně, ne jen za ptáky, ale i za kamarádem Frantou, který si už od léta ve dnech, kdy neměl co na práci, budoval kryt, ze kterého se v těchto dnech dají parádně pozorovat i fotit ptáci.
Počasí bylo celé dopoledne slunečné, tak jsem se rozhlodl, že odpoledne za ním vyrazím.
Hned po mém příjezdu jsme vyšli na místo.
Překvapením pro mě bylo, že hned po našem zalezení do krytu nastalo parádní divadlo.
Jen několik centimetrů před námi neúnavně přiletovali tři druhy sýkor- koňadry, modřinky a babky.
Po pár minutách jako vrtulník přilétl krásný sameček strakapouda velkého, kterého jsme si prohlíželi jak prohazuje semena slunečnice a jiných ptačích pochutin.
Již z dálky jsme uslyšeli hlas sojky. Vůbec by mě nenapadlo, že se nám ukáže, ale opak byl pravdou.
Tiše přistála u nachystaného masa před krytem, potichu si párkrát ozvala zajímavým hlasem a dala se do žrádla. Z takové blízky jsem si ještě nikdy sojku neprohlédl.
Zajímavé bylo, pozorovat chování ptáků.
Po asi hodině pozorování a focení se najednou začali ozývat sýkory a před krytem byl klid.
To se nám moc nezdálo a tušili jsme, že někde na blízku bude predátor.
Netrvalo dlouho a nedaleko před krytem si sedla do koruny trnky samička krahujce.
Napjatě jsme čekali co se bude dít dál. Najednou se zvedla a namířila si to nízkým letem přímo na kryt. Ukázala nám krásně roztažený rýdovák a jen kousek před námi to zatočila vedle krytu na keř, ve kterém se před ní skrývaly sýkorky. Ulovit se jí ovšem nepodařilo nic.
K dokonalosti jen chybělo, kdyby se jí sýkorku podařilo ulovit a v celé své kráse by se nám ukázala na zemi před krytem, ale to už by jsme chtěli asi moc...:-)
Kromě krahujce, který ještě několikrát kolem krytu operoval, se nám poblíž krytu ukazovali i káně, které Frantovi na újeď přiletují také, ale asi byli ještě z minulého dne nažrané a moc se jim ke krytu nechělo.
Jinak nad krytem přeletoval datel a jikavci, na keřích posedávali strnadi obecní s hýlama a ty dvě hodiny v krytu utekly jako voda.
Frantova žena Lidka nás pak příjemně rozmrzla horkým svařeným vínem, pokecali jsme a já odjel spokojeně domů.