Neděle jako na houpačce

20. října 2014 v 16:46 | Ritchi |  Postřehy z terénu
Během soboty se domlouváme s naší hodonínskou osádkou, že tentokrát vyrazíme na ptáky k Lednici a konkrétně se zaměříme na Mlýnský rybník, který se během týdne lovil, odpustil se a na jeho bahna se slétlo spousta ptactva v hojném počtu.
Mlýnský rybník, běžně zvaný Apollo, je po Nesytu ze soustavy Lednických rybníků druhý největší a po jeho východní hrázi vede silnice mezi Lednicí a Břeclaví (Charvátská Nová Ves). Na jeho jižním břehu rybník zdobí Apollónův chrám, podle kterého má rybník svou přezdívku.


Domlouváme se tedy na nedělní ráno a z naší klasické sestavy chybí pouze Karel, který má rodinné povinnosti. Jedeme tudíž ve třech - já, Aleš a Frca.
Tentokrát (pro některé nepochopitelně) nezaspávám a z Dubňan v pohodě vyrážíme směr Lednické rybníky.
Je chladné ráno, pofukuje, ale obloha je vymetená a Oskar svítí vesele. To nám také zvedá náladu a hned po ránu to v autě hýří vtipem.
Než jsem se pořádně ve voze rozkoukal, tak jsem měl za to, že Alda nabral v Sobůlkách místo Franty hromadu klestí. Zdání však klame a Franta je pouze oblečen do svého nového 3D maskovaného mundůrku, který mu velice sluší. :)
Cesta utíká rychle a po necelé hoďce přijíždíme od Lednice na hráz mezi Prostřední a Hlohovecký rybník, kde na hrázi parkujeme, bereme fidlátka a vyrážíme podél jižní hráze Prostředního r. směr Apollo.


Po pár metrech chůze nacházíme u cesty v mladém osikovém porostu křemenáče osikové a z rákosiny se ozývají sýkořice. Jejich pinpongové volání máme v živé paměti z nedávné návštěvy Neziderského jezera, kde těchto krásných ptáčků bylo neuvěřitelné množství a proletovali v hejnkách dokonce i nad vesnicemi.

Vkládám fotečku křemenáče březového z minulého týdne, který má narozdíl od osikového na noze tmavé šupinky.



S Frcou cestou vzpomínáme na naše první pozorování kormoránů malých, jenž se před pár lety objevili právě na této lokalitě. Ve stínu stromů nás obtěžují komáři, spěcháme na sluníčko a procházíme kolem velké mýtiny, kde ještě nedávno byl zajímavý divoký les hojně napadený ochmetem evropským.
Míjíme také menší rybník, kde jsme kdysi s údivem pozorovali kunu lesní, jak jej se zdviženým ocasem nad hladinou přeplouvala. Byl to tehdy opravdu nevšední zážitek.
Prostřední rybník se pomalu před výlovem odpouští a toho využívají volavky bílé s rackama a u břehu hodují na rybkách. Elegantích beluší (volavek bílých) Aleš napočítal něco kolem stovky.


Procházíme kolem hnízda čápů bílých a dostáváme se na hráz mezi Prostředním a Mlýnským rybníkem. Frca je tu asi po několika letech a nestačí se divit, jak nepěkně je hráz zbavená stromů, které ji lemovali. Také si na tuto změnu nemůžu zvyknout a tak chvíli nadáváme na dotyčné viníky...
Na statném dubu u výpusti visí nová houpačka a nebyl bych to já, kdybych jí odolal. Sedám na ni a pod nohami mi vyletuje mladá běločelka. Letošní podzim vůbec první husa běločelá s kterou mám tu čest a zrovna tak hezky blízko.
Kdyby se mě nelekla na houpačce, tak by nás možná i pustila na fotitelnou vzdálenost, ale to jen kdyby...

Aleš sčítá z hráze bahňáky na Mlýnském, já se houpám a Frca mě fotí. Zkouší totiž foto metodu zvanou panning, tedy typ focení, který se používá k zachycení rychlého pohybu a optického odlišení předmětu od pozadí.
Pro začátek se mu tento styl focení poměrně podařil a po chvíli hraní si pokračujeme po příčné hrázi za tvrdě makajícím - sčítajícím Alešem.


Sýkořice se ozývají i z těchto končin a na vrcholku rákosu nám udělal radost protahující sameček bramborníčka černohlavého.
Z hráze máme Mlýnský rybník jako na dlani a na bahnech hodují a odpočívají stovky ptáků.
Krásným melancholickým hvízdáním na sebe upozorňují kolihy velké, v jejich blízkosti pospává až dva tisíce čejek a pobíhají vodouši tmaví s jespákama obecnýma. Na rybníku nechybí racci či husy, kterých tu je do čtyř stovek. Krásný to pohled, ale pro přesnější pročesávání hejn nemáme ideální pozici slunce, proto přecházíme dál na jižní hráz Mlýnského rybníku.


Po příchodu ke staré pozorovatelně zjišťujeme, že má uřezané schody, ale vyšší pozorovací bod na hrázi není, tak i přes doporučené nedoporučení na ni šplháme. Alešek to zvládá i s jeho červavýma kolenama a Frcovi se po menších problémech také daří dostat do dvoumetrové výšky své metrákové tělo.

Na místě svačíme, střídavě hejna pročesáváme a sčítáme.
Mezi čejkami nacházíme minimálně dva kulíky bledé a v poslední době se například v Maďarsku či Polsku mezi čejkami objevila i jejich vzácná příbuzná - keptuška. Ta se nám u nás samozřejmě neobjevuje.
Hejna ptáků se začínají plašit. Nejprve za to může vysoko kroužící samice jestřába, poté minimálně dva orli mořští. Holt, i dravci zde mají v těchto dnech dostatek potravy.


Z pozorovatelny šplháme dolů, opět se u toho bavíme a pokračujeme po pláži směrem k Apollu, kde máme v plánu dát pivko a kávu.
Těsně před definitivním startem za občerstvením si Aleš v binokuláru všimnul nad hladinou rychle letícího ptáka, který ho zmátl svým vzhledem. Na ptáka upozorňuje a sledujeme jej již společně. Dělá rychlý výpad na hejno racků a zakrouží nad příčnou hrází.
Jedná se o mladou chaluhu a tohle náhlé pozorování nám rozpumpovalo krev v žilách. Pro její přesnější určení by jsme ji rádi dokumentačně nafotili, proto se rozhodujeme zkusit jít za ní. Netrvalo však dlouho a chaluha přilétla přímo nad nás, vysoko vykroužila a zmizela.
Krásné a vzácné pozorování trvalo jen pár minut a přesně ve 12:00. V tuto dobu jsem měl v térénu již řadu hezkých zážitků a chaluha tento pro mě vyjímečný čas jen potvrdila.
Ptáka později podle fotek a určovacího klíče určujeme jako chaluhu příživnou (Stercorarius parasiticus) - u nás vzácného hosta z arktických oblastí severní polokoule. Chaluhy jsou známy především svým kleptoparazitismem - tedy tím, že napadají jiné vodní ptáky a odebírají jim jejich kořist.


Po zážitku si prohlížíme fotky našeho nově pozorovaného druhu a z legrace si třepeme pravicemi. Pokud nás někdo sledoval, tak se asi musel pobavit, nebo si minimálně myslet svoje o této trojici v maskáčích.
Sluníčko se začíná chvílemi schovávat, ale i tak je teplo a my spokojeně pokračujeme směr autokemp.
Po příchodu však s lítostí zjišťujeme, že je mimo sezonu zavřeno, padají nám brady a točíme se na patách zpět k autu.
Opět volíme cestu po písčité pláži a občas pozoroujeme pohyb ptáků.

Dokladový snímek mladého sokola stěhovavého odpočívajícího na dně rybníku. Pořízeno mobilním telefonem přes stativový dalekohled (phonescoping).

Jednu takovou paniku ptáků způsobil mladý sokol stěhovavý, který se přílétl napít a něco přes půl hodiny odpočíval na bahně jen pár metrů vedle pětadvacetihlavého hejna kolih velkých. Dravce jsme si prohlíželi stativovým dalekohledem a nakonec nám zakroužil nad hlavami a rozloučil se tak podobně jako chaluha.

Při cestě k autu nám z lesa zazpíval svoji hlasitou písničku střízlík, občas prolétlo hejnko čejek a z olší se ozývali čížci. Slunečné počasí povzbudilo k aktivitě ještě také vážky a motýly.


Po čtvrté hodině odpolední se přesunujeme k čerpací pumpě do Hlohovce, kde si konečně dopřáváme pivko a kávu, debatujeme nad dnešním vydařeným pobytem v přírodě a kroužícící dospělec orla mořského nad okrajem vesnice je poslední příjemnou tečkou našeho výletu za ptáky...
 

Další články


Kam dál

Reklama